257297
Přihlášení | Registrace
východ slunce 6:17
západ slunce 19:46
měsíční fáze první čtvrť

Novela zákona o myslivosti

V legislativním plánu vlády na červen 2013 je i předložení návrhu novely zákona o myslivosti ministrem zemědělství. Předpokládaná účinnost novely by měla být k lednu 2014. 

V legislativním plánu vlády na červen 2013 je i předložení návrhu novely zákona o myslivosti ministrem zemědělství. Předpokládaná účinnost novely by měla být k lednu 2014. Nejdříve jsem dostal ikona souborunávrh novely text se stavem k 20.2.2013. MZe na návrhu dále pracovalo a zaslalo k připomínkovému řízení 15.4. Dne 23.4.2013 proběhla tisková konference MZe k novele zákona, po ní se zpracovala ikona souborunová verze novely se stavem k 23.4.2013 . Poslední mě dosud známou verzí je ikona souborustav k 16.5.2013.Tento návrh se mi také dostal do rukou a tak bych Vás s ním chtěl seznámit (konečná verze návrhu předložená parlamentu a zejména pak konečná verze, která z parlamentu vypadne, se může od uvedeného textu značně lišit).

Změn v zákoně není navrženo mnoho, některé mají malý a některé celkem zásadní dopad na činnost držitelů i uživatelů honiteb.

Únorový návrh v § 2 Vymezení pojmů nově přidával pojem krmeliště a vnadiště. Toto v dubnovém návrhu již nebylo, ale v květnové verzi je to zase zpět. V dalším textu zákona jsou uvedena omezení pro předkládání krmiv na krmeliště a vnadiště – a to v §3 v novém odst. 3.  Na vnadišti tak nově nesmí být předkládáno více než 5 kg krmiva.

V textu obou verzí novel §2 ale zůstal kormorán v kategorii zvěře, která nemůže být obhospodařována lovem, přestože s účinností od 1.4.2013 již kormorán není zařazen mezi zvláště chráněné živočichy a dle vyjádření MŽP by škodám kormoránem mělo být předcházeno jejich lovem.

V §2 nedoznala žádné změny ani definice honebních a nehonebních pozemků, což je určitě škoda. V této oblasti dochází v praxi k mnoha nejasnostem a sporným situacím. Např. pokud je parcela stále vedena jako TTP a uprostřed stojí novostavba, logika věci velí vyřadit ji ze seznamu honebních pozemků jako nehonební. Dle zákona jde ovšem o pozemek honební. Pokud se vytváří nová honitba a je takový pozemek do seznamu parcel zařazen, jeho majitel se stává zpravidla účastníkem správního řízení o uznání honitby – výsledkem jsou námitky proti uznání honitby, neboť vlastník nechce trpět myslivost na své zahradě. Mnoho pozemků při okraji intravilánu obcí tvoří různé zálivy mezi zastavěnou plochou. Na těchto pozemcích je výkon práva myslivosti sporný nebo přímo vyloučený. O jejich prohlášení za nehonební však může požádat jen vlastník (nebo orgán státní správy myslivosti z vlastního popudu, což však asi není moc pravděpodobné). Novela alespoň přenáší v § 59 a 60 změnu, které převádí působnost v prohlášení pozemků za nehonební a zpět z krajů na ORP. Bylo by velmi užitečné, aby návrh na prohlášení pozemků za nehonební mohl učinit i držitel honitby.

Mysliveckou stráž (§12) nově uživatel honitby může, ale nemusí navrhnout – navrhuje se maximálně 1 stráž na započatých 500ha honitby. Honitba tedy může být zcela bez myslivecké stráže. Práva stráže ve strážní činnosti byly doposud velmi obtížně realizovatelné, takže tady asi k žádné ztrátě nedochází. A pro lov zvěře, která dřív byla vyhrazena jen hospodáři a stráži půjde nově vydat povolenku i ostatním osobám (§46 odst. 3).

U tvorby honiteb (§17) byla v únorové verzi zmenšena minimální výměra honitby na 250 ha. V dobnové verzi již toto není, minimální výměra honitby tedy zůstává zatím stále na 500 ha. Z únorové verze ale stále zůstalo nové ustanovení, že za honitbu lze uznat i odloučené honební pozemky se zbytkem honitby nesouvisejícími s výměrou menší minimální. Teprve květnová verze novely dává tomuto ustanovení smysl - nově zavádí podmínku, že takové pozemky nejdou přičlenit k jiné honitbě a musejí mít výměru nejméně 50 ha. Pokud je výměra menší, jde vždy o pozemky nehonební (zde zřejmě došlo na řešení problémů s lovem divočáků v Praze Troji a v podobných situacích, kdy uvnitř aglomerace jsou honební pozemky s výměrou nedosahující výměry honitby na kterých de fakto nešlo s divočáky nic dělat. 

Významná změna je v §18 - nově půjde navrhnout i honitbu na místě již existující honitby, pokud takový návrh bude splňovat potřebné parametry. Na státní správě pak bude, aby provedla změnu honiteb, kterých se návrh dotkne.

 V jednání valné hromady (§22) se znovu vrací povinnost konat VH jednou ročně. To je navíc okořeněno novou povinností uloženou v § 28 Rejstřík honebních společenstev, odst. 4. Zde se vyžaduje, aby honební společenstvo nahlásilo každoročně na státní správu údaje zapisované do rejstříku. A především pak novým důvodem pro zánik HS dle § 25 odst. 1 písm. f)jestliže se v uplynulých dvou letech nekonala valná hromada nebo nebyl zvolen honební starosta, kterému skončilo funkční období před více než jedním rokem. Zřejmě tedy končí doba, kdy se VH HS koná pouze 1x za 10 let. Do rejstříku se nově také zapisuje aktuální seznam členů HS. Významná změna v §22 je i ve 3. odstavci, kdy hlas na VH už se nemá počítat ze započatých hektarů, ale z metrů čtverečních, tedy 1 hlas = 1m2. Toto opatření je nanejvýš spravedlivé, ale přinese technické komplikace na VH při sčítání hlasů – místo dosavadního 3+15+24+1… se nově bude sčítat 29715 + 141245 + 235869 + 6258. Pokud se nesejde nadpoloviční většina hlasů, bude nově VH usnášeníschopná opět po hodině, ale musí být přítomno alespoň 10% všech hlasů. Ustanovení o povinnosti ročního svolávání VH bude zbytečně finančně i administrativně zatěžovat honební společenstva a jejich starosty. Na většině VH v mezidobí, kdy je honitba na 10 let pronajata a výbor zvolen, stejně nebude mít VH v zásadě co řešit. Aspoň svolávání valných hromad je jednoznačněji upraveno – na konec první věty § 22 odst. 1 o povinnosti honebního starosty svolat VH se přidává text „a to minimálně zveřejněním těchto informací na úředních deskách obcí, v jejichž katastrálním území se honitba nachází“.

Honební starosta (§23) je nově volen pouze na dobu 5 let a volen může být pouze z členů HS. Pokud se na funkci starosty podíváme jako na funkci manažerskou, pak byla dosavadní úprava lepší. Ke zvolení starosty je třeba většina hlasů, takže se do funkce stejně nemohl dostat nikdo, s kým by vlastníci většinově nesouhlasili. Ale mohl to dělat někdo, kdo na to měl buňky a ochotu – práce starosty je málokde jakkoliv honorovaná, ale prakticky veškerá zodpovědnost leží na něm. Dubnová verze novely také zavádí 5 leté volební období i pro ostatní členy výboru (§24 odst. 1).

V §25 Zrušení honebního společenstva se vypouští věta, která vyžadovala, aby VH mohla rozhodnout o zrušení jen tak, aby v den zrušení zanikla i nájemní smlouva. Je otázka, zda je to dobře – mělo to sice nejméně dvojí výklad (1. Když je nájemní smlouva, nejde HS zrušit, 2. Když VH rozhodne o zrušení, zanikne tím automaticky smlouva o nájmu). Nenápadná věta v dubnové verzi novely přinese katastrofu množství honebních společenstev: nově do důvodů zániku honebního společenstva spadá i to, že se HS ruší, pokud za poslední 2 roky nemělo VH nebo víc než rok je HS bez honebního starosty.

Zcela překopán je §26 - Členství v HS. Nově se členem HS stává každý vlastník honebního pozemku, nejen nabyvatel od člena. Členem se vlastník stává následující den po písemném oznámení honebnímu společenstvu.  Otázkou je, proč v působnosti VH zůstalo rozhodování o přijetí vlastníka za člena – zde je zřejmý rozpor v jednotlivých § novely ZoM. Problém je, že původní verze zákona 449/2001 nedostatečně řešila vznik členství a tak spousta HS má velmi nejasnou strukturu členů. To ve spojitosti s novou povinností zapsat do rejstříku HS i seznam členů asi mnoha honebním starostům zamotá hlavu. Na druhou stranu by stávající úprava mohla věci trochu prospět – VH se svolává vývěskou na úřadě a každý kdo má pozemek a chce být v HS, tak to dá písemě vědět starostovi a druhý den je členem. Dubnová verze také nově mění obsah §26 odst. 6), který umožňuje přenést práva spojená s členstvím v HS na nájemce pozemků. Tato praxe v mnoha zemědělských společnostech fungovala již nyní – součástí nájemní smlouvy byla i plná moc k zastupování na VH HS. Nově však tito nájemci jako smluvní zmocněnci ručí za závazky honebního společenstva celým svým majetkem stejně jako ostatní členové HS (§27 odst. 1)

Velkých změn doznal i §28 – Rejstřík honebních společenstev. Kromě již zmiňované povinnosti zapsat seznam členů se nově zapisuje ro rejstříku i seznam honebních pozemků. Předchozí úprava vyžadovala identifikaci honebních pozemků slovním popisem hranice, nově je požadována identifikace honebních pozemků tvořících společenstevní honitbu – tedy jejich výčet. Další změny jsou již až úsměvné a trochu zaměňují HS s podnikatelským subjektem – např. povinností zapsat předmět činnosti nebo členy statutárních orgánů – při tom §23 se nezmiňuje o tom, že by honební starosta byl statutárním orgánem, stejně jako §24 nic takového neříká u výboru HS. Zde by asi bylo užitečné, aby si zákon sjednotil slovník pojmů.  Na každý pád je HS povinno každý rok do 30 dnů od konání VH zaslat údaje na státní správu myslivosti.

Únorová verze §30 Přičlenění se mnohem lépe vypořádávala s obesíláním vlastníků navržených na přičlenění – navrhovala, že se nebude každému zasílat dopis o zahájení správního řízení a o rozhodnutí, ale budou obesláni veřejnou vyhláškou. Náklady státu při uznávání honitby obesíláním každého vlastníka oznámením o zahájení řízení a následným zasláním rozhodnutí generovalo zbytečné náklady v řádech desítek tisíc korun na každou uznávanou honitbu jen na poštovném (a to ještě jen za předpokladu, že se nikdo neodvolal). V dubnové verzi novely však již toto ustanovení není a proto se bude zase dál posílat všem nejméně 2x dopis s modrým pruhem – kromě pošty je to asi pro všechny ostatní dost špatná zpráva (pokud se právě zde neprojeví dopad zrušení §65, tedy zrušení vazby na správní řád).

V §31 Změna a zánik honiteb je hned několik odstavců, které se mění. Ve 3. odstavci se zvyšuje limit pro změnu honitby z 10 na 20%. Je to sice cesta správným směrem, ale lepší úprava by byla zcela bez omezení – jestliže se dvě sousední honitby (jejich držitelé, nikoliv uživatelé) dohodnou na změně společné hranice, měla by to státní správa vzít na vědomí a neřešit ani 10, ani 20%. Nově byl doplněn text 4. odstavce, ale jeho význam jsem zcela nepochopil – zřejmě zde jde o snahu umožnit změnu ve vlastní honitbě. V 6. odstavci přibyly další důvody zániku honitby, např. státní správa myslivosti může honitbu nově zrušit, pokud je tato rozdělena nehonebními pozemky na samostatné části.

U pronájmu honiteb (§32) se vypouští při pronájmu právnické osobě povinnost mít myslivost zapsanou v předmětu podnikání – tato podmínka byla velmi problematická, neboť na myslivost dnes nejde získat živnostenský list – jde o činnost zájmovou a nikoliv o podnikání. V §32 odst. 3 písm. b) je myslivecké sdružení dle zákona o sdružování nově nahrazeno mysliveckým spolkem  nebo obecně prospěšnou společností (tedy úpravou dle nového občanského zákoníku, který by měl platit také od 1.1.2014) Ze ZoM byla také vypuštěna věta o přednosti pro MS s větším počtem členů (§ 32 odst. 4 a  §62 odst. 3) – to bylo stejně pouze deklarativní ustanovení. Z vypuštění textu nejde dovodit žádnou faktickou změnu oproti dnešku kromě toho, že je zřejmé, že spolková myslivost nemá u předkladatele změn podporu.

V §33 Smlouva o nájmu honitby je mnoho změn – nejzásadnější změna je, že držitel honitby může nově vypovědět nájemní smlouvu bez udání důvodu s roční výpovědní lhůtou. Smlouvu lze nově vypovědět také při neodsouhlasení plánu mysliveckého hospodaření nebo při porušení podmínek smlouvy – pak jsou zde 3 měsíční výpovědní lhůty. 

Změn v §17-34, tedy v V. části zákona upravující tvorbu honiteb a činnost honebních společenstev, je tedy poměrně dost a jejich dopad v případě schválení bude významný. Mnohá problémová místa však v této části zůstala zachována, i když by dle mého názoru změnu zasluhovala. Nejbolavější je zcela zbytečné ustanovení o ¾ většině nutné u důležitých hlasování. I na změnu ústavy stačí 2/3, v každé obchodní společnosti rozhoduje ½ většina, jen v honebním společenstvu je nutná ¾ většina.

I v dalších částech zákona jsou změny, které zasáhnou významně do myslivecké praxe. V mysliveckém plánování (§36) se dle dubnové novely při vypracování plánu přestává přihlížet k výsledkům sčítání zvěře a ke stanoveným minimálním a normovaným stavům. Nově je definováno, že vypracovaný plán mysliveckého hospodaření pro honitbu v režii držitele se státní správě předává do 60 dnů od termínu stanoveného vyhláškou. V případě pronajaté honitby se do 20 dnů od termínu předkládá plán držiteli. Ten má dalších 40 dní na vyjádření se k němu - do 60 dnů od termínu stanoveného vyhláškou se musí plán předložit státní správě. Neschválení plánu držitelem může být důvodem k vypovězení smlouvy. Pokud plán není odsouhlasen, ale k výpovědi nedojde, stanoví plán státní správa. Nově se také státní správa přestává vyjadřovat k lovu zvěře, která nemá v honitbě normované stavy a její role se redukuje pouze na vydání plomb k lovu této zvěře. Při tom je ale třeba podotknout, že by si právě kapitola mysliveckého plánování a následné statistiky zasluhovala komplexní změnu včetně změny prováděcích předpisů. Tyto vyhlášky jsou vůbec slabým místem myslivecké legislativy a v oblasti stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a v oblasti mysliveckého plánování se zcela rozchází s realitou v honitbách. Navíc po zrušení ustanovení ZoM, dle kterého se dle těchto čísel plánuje chov a lov pak téměř postrádají smysl.

V §39 je nově definovaná možnost vydat povolenky k lovu státní správou myslivosti i jiným osobám, než je uživatel honitby, pokud je třeba snížit stavy zvěře z podmětu vlastníka nebo nájemce pozemků a uživatel to vlastními silami nezvládá. Její podoba je pak popsána v §46. §39 navíc při tomto způsobu umožňuje použít i ustanovení §41, což jsou ustanovení pro povolení lovu na nehonebních pozemcích (ty mimo jiné stanovují i to, že je možné takový lov povolit i mimo dobu lovu. Předložená novela vyhlášky o dobách lovu však stejně navrhuje u většiny zvěře celoroční odlov).

zakázaných způsobech lovu (§45) je několik drobnějších změn, podstatná změna je, že uživatelé sousedních honiteb se mohou písemně dohodnout a pak mohou lovit, přikrmovat zvěř a stavět myslivecká zařízení i blíž než 200m od hranice honitby. Dále může státní správa udělit výjimku ze zakázaných způsobů lovu, nejdéle však na dobu jednoho roku. Tato změna jde v souladu se změnou zákona o zbraních, která umožňuje získat povolení na zakázaný doplněk zbraně, tedy na puškohled s nočním viděním. Vzhledem k cenám tohoto zařízení si ale nejsem jist, že někdo bude chtít si toto zařízení registrovat, pokud bude jeho držení vázáno touto časovou hrozbou (pokud si na základě výjimky státní správy požádám o povolení nákupu nočního vidění, které se pohybuje v cenách cca 50-150000 Kč, policie mi to povolí a v dalším roce státní správa výjimku neprodlouží, pak policie bude takový puškohled považovat opět za zakázaný doplněk zbraně).

Většina změn v dubnové verzi novely myslivce a myslivecká sdružení nepotěší. Snad jen 2 změny budou mít kladnou odezvu v myslivecké veřejnosti. O tom, že bylo upuštěno od zmenšení minimální výměry jsem již psal. V §52 je nově vypuštěn odst. 2 – nově tedy nebudou členové MS ručit za závazky k náhradě škody společně a nerozdílně.

Očekával jsem, že nejvýznamnější část změn zákona bude směřována do oblasti škod zvěří. Novela v § 53 Opatření k zabránění škod působených zvěří vypouští povinnost uživatele pozemků činit opatření proti škodám zvěří. Toto zmírnění povinnosti je v rozporu s poznatky výzkumu, že bez potřebných opatření (např. rozdělení velkých lánů technických plodin pruhy nízké vegetace) lze těžko snižovat počty zvěře ve vegetačním období na těchto zemědělských plochách.  

Škoda na zemědělských plodinách lze nově uplatnit 3 měsíce od jejich vzniku oproti stávajícím 20 dnům. Škody zvěří na lesních porostech lze uplatnit kdykoliv po jejich zjištění.

Zcela se ruší §65, tedy ustanovení, že se v rozhodování dle ZoM postupuje de správního řádu (500/2004 Sb.) Co to přinese v praxi netuším a jsem na to zvědav.

Uvedené změny v návrhu novely zákona jsou sice poměrně významné, nejsem si ale jist, že jsou pro kteroukoliv zájmovou skupinu v oblasti myslivosti přínosné. Pokud se má posílit vliv vlastníků či nájemců pozemků na výkon práva myslivosti, pak je to možné především větším spojením práva zemědělského obhospodařování s právem myslivosti. Každoroční pořádání VH HS, zkrácení volebního období honebního starosty a další podobné úpravy kromě nárůstu administrativních nákladů nic nepřinese. Povinnost zapisovat každoročně seznam členů a seznam pozemků do registru honebních společenstev je jistě chvályhodná, zmatky které tím vyvstanou, ale budou obrovské. Evidence členů je v mnoha HS v tak katastrofálním stavu (dělal jsem mnoho desítek valných hromad HS tak vím, o čem píšu), že uvést je do pořádku zamotá hlavu nejednomu honebnímu starostovi. Zánik HS nesvoláním VH 2 roky po sobě zřejmě přinese zánik mnoha HS, která jedou setrvačně od roku 1992 bez toho, aby se zabývaly nějakým seznamem členů a jinými „zbytečnostmi“. Pes je totiž zakopán v přechodných ustanoveních zákona a v předchozí právní úpravě. Ta nijak nedefinovala, kdo a jak se stává členem HS, přechodná ustanovení nového zákona pak stávající HS (s nevyjasněnou členskou základnou) zachovala, stačilo pouze aby HS přijalo nové stanovy. Zákon i jeho novely pak jen řeší, jak člen přestává být členem, případně jak se novým členem stává. Jak a kdo se ale stal členem v původním HS, to se nikde neřeší. Pokud vzniká nové HS, je situace jasná – členem se stává ten, kdo podepsal souhlas s členstvím v HS (viz. § 19, odst. 5 písm. c)). HS založené podle předchozí právní úpravy ale nic takového nevyžadovalo a významná část honebních společenstev není schopna podobný materiál předložit, neboť ho nikdy neměli.

Zcela mimo jakékoliv úpravy zůstala myslivost jako taková. Chybí jednoznačné vyjádření, zda je myslivost činností zájmovou nebo je předmětem podnikání. Pronájmy honiteb LČR za částky ve stovkách Kč za hektar, které probíhá v těchto dnech, ukazují spíše na druhý případ. Pakliže na ni bude nahlíženo jako na činnost zájmovou, může být jen těžko uplatňována po myslivcích nějaká náhrada škod zvěří (která navíc až do okamžiku ulovení není jejich). Běžná praxe a v poslední době i některá rozhodnutí soudů však vedou myslivce k odpovědnosti za vzniklé škody. Při tom problematika škod zvěří nabývá v posledních měsících na významu a změna zákona, která by zde udělala víc jasno, kdo za co odpovídá a jak, by byla nanejvýš přínosná.

S novelou zákona o myslivosti jsem také dostal část novely vyhlášky stanovující doby lovu zvěře. Tato se dá vyjádřit stručně tak, že prase se loví celoročně bez omezení, laň a kolouch jelena i siky celoročně, stejně tak muflon, muflonka a muflonče, ale i kuny či straka. Jezevec se bude lovit od srpna do listopadu. Změna vyhlášky o stanovení normovaných stavů, která by umožnila normovat divočáky podle toho, kde jsou a kolik se jich loví a ne podle výměry lesa (dnes je nutné mít 1000 ha lesa) se ale pravděpodobně nechystá.

Jak dopadne novela zákona o myslivosti není zdaleka jasné. Vycházejí různé petice za zachování velikosti honiteb, MZe se vyjadřuje, že se s velikostí honiteb hýbat nebude, dubnová novela snížení výměry vypustila. Většina myslivecké veřejnosti vnímá snížení za to nejpodstatnější, co v novele je. Otázka je, zda problém dnešní myslivecké legislativy neleží úplně jinde.


Ing. Pavel Sedlář

sedlar@hfbiz.cz

603496850

29.4.2013 8:48:57 - aktualizováno 2.6.2013 17:50:44 | přečteno 7028x | pavel.sedlar

Diskuze

To podstatné chybí
Fido z Řáholce  |  3.6.2013 10:33:17
 
To podstatné chybí
Anonymous  |  12.3.2014 16:18:04
Rozumná novelizace ....
Toman  |  13.5.2013 19:05:31
 
Rozumná novelizace ....
Josef Holý  |  28.7.2013 17:37:23
 
Rozumná novelizace ....
Josef Holý  |  28.7.2013 17:43:07
 
load